Jiřina Šiklová k naší politické kultuře

Socioložka Jiřina Šiklová v rozhovoru pro Český rozhlas moc hezky vyjádřila problém, se kterým by se Bílá vlajka mohla utkat na politické úrovni.

Vladimír KROC, moderátor:
To se můžeme vrátit sem zpátky do naší politické atmosféry, že ono vůbec jako umění vést diskusi se nějak zapomnělo, zdá se.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka:
Úplně. Já bych řekla, že úplně, protože to, co vidíte třeba v té politice, ale bohužel i tedy v novinách někdy, že lidé místo, aby hledali společně názor, tak tedy toho druhého se snaží nějakým způsobem odrovnat. Já si vzpomínám, takhle to znám spíš z knížek, byla to tedy Akademická YMCA, kde se doslova ti lidé učili argumentovat tak, aby toho druhého neshodili, ale aby někam došli. A jestliže někdo prohlásil, je to můj názor, dospěl jsem k tomuhle názoru, tak to bylo v pořádku. I když ten druhý s ním nemusel třeba souhlasit, tak se ho snažil pochopit. Obávám se, že dneska tady snaha pochopit toho druhého je opravdu minimální.

O chuti veřejnosti sledovat dnešní kauzy v politice nám Jiřina Šiklová říká:
Marnost nad marnost, a že je to něco podobného, co kdysi říkával Luboš Dobrovský ještě za tedy minulého režimu: "My si necháváme vnucovat témata, o čem se vůbec to ÚV KSČ a Husák baví. A proč se o to zajímáme." A tehdá velice často vznikala jakási paralelní polis, což byl teda termín Václava Bendy, kdy ti lidé si stačili ve svém jakémsi mikroklimatu. Myslím si, že se to dneska taky tak vytváří, že lidé už nesledují. (...) A vidím, že ti lidé si tam žijí problémy, které je zajímají. Také souvisejí s politikou, ale to, co je, tyhle ty kauzy a pseudokauzy, to se tak bere, i když je to otištěno ve velice solidních novinách, se to bere jako prostě bulvár nebo škvár.

ZDROJ: https://www.rozhlas.cz/jaktovidi/prepisy/_zprava/875685